Berete vitamíny pravidelně, hlídáte si aspoň základní režim, a přesto máte pocit, že jedete na rezervu? V únoru je to překvapivě časté a neznamená to, že děláte něco špatně. Často je problém jinde než v „nedostatku vitamínů“ – a když ho pojmenujeme, začne dávat smysl i to, co s tím.
Když děláte „všechno správně“, a stejně to není ono
Únava je v únoru zvlášť zrádná v tom, že se často tváří jako vaše osobní selhání. Člověk má pocit, že by měl přidat na výkonu, dát si nový režim, začít běhat, jíst „čistěji“, k tomu všemu ještě poctivě brát vitamíny… a pak přijde běžný pracovní týden, pár špatně prospalých nocí, jedno nachlazení v rodině a najednou zjišťujete, že se pořád cítíte stejně. Bez jiskry, bez chuti, bez energie.
Často se s tím setkáváme u lidí, kteří řeší únavu a zkouší různé doplňky, a hodně často to má jednoduché vysvětlení: problém nebývá v tom, že byste vitamíny nebrali, ale v tom, že tělo z nich často nedokáže vytěžit to, co slibuje obal. A to se netýká jen „jednoho zázračného“ vitamínu, ale celého přístupu.
Biodostupnost: to hlavní, co na etiketě nevidíte
Není vitamín jako vitamín. Stejně jako není jídlo jako jídlo. V praxi jde o to, v jaké formě živina do těla přichází a jak s ní dokáže pracovat – protože mezi „polknout“ a „využít“ je často dlouhá cesta. Někdy se část živin nevstřebá, někdy se vstřebá jen zlomek, někdy se sice vstřebá, ale tělo ji ve stresovém režimu neumí efektivně použít.
Do toho vstupuje trávení, které bývá (zejména v zimě) citlivější, pomalejší a unavenější stejně jako my. A když už samotný základ – tedy vstřebání – nefunguje ideálně, je logické, že se výsledky nedostaví ani po týdnech „poctivého braní“.
Tělo nefunguje po jednotlivých položkách
Další častý důvod, proč spousta lidí polyká vitamíny a necítí změnu, je jednoduchý: bereme je izolovaně, jako bychom skládali tělo z jednotlivých šuplíků. Teď „céčko“, za chvíli „něco na imunitu“, k tomu hořčík „na nervy“ a další věci podle aktuálních trendů, reklam nebo dobré rady. Jenže organismus funguje jako propojený systém, kde živiny spolupracují a navazují na sebe.
A právě tady bývá skrytá chyba: i když zvolíte látku, kterou by vaše tělo teoreticky potřebovalo, bez dalších souvislostí se efekt prostě nedostaví. To není o tom, že by doplňky „nefungovaly“, ale spíš o tom, že se od nich očekává něco, co bez celkového kontextu dát nemohou.
Když se bavíme o využitelnosti živin, je fér říct i druhou stranu mince: někdy není problém v tom, že bychom se nesnažili, ale v tom, že forma a souvislosti zkrátka neodpovídají tomu, jak tělo funguje. I proto dává smysl přístup, který nestojí na jedné látce, ale na pestrosti a pravidelnosti – například LaVita jako tekutý mikronutriční koncentrát z více než 70 druhů ovoce, zeleniny, bylin a rostlinných olejů. Ne jako „zázračné řešení“, ale jako jednoduchý každodenní základ, který se v běžném režimu drží snáz než sbírka jednotlivých doplňků.
Stres a únava: dva tiší sabotéři
Únor je navíc období, kdy se v těle často kumuluje to, co jsme přes zimu přecházeli. Nedostatek světla, méně pohybu, hektické týdny, kolotoč povinností a k tomu běžné virózy – to všechno dává dohromady prostředí, ve kterém tělo šetří energií, jak jen může. A pokud je dlouhodobě ve stresovém režimu, „optimalizace“ není jeho první priorita.
V praxi to znamená, že i když mu dodáte živiny, nemusí je umět využít tak, jak by to umělo v klidnější fázi. A člověk pak často přidá další doplněk, další tabletu, další dávku – jenže tím se nezmění to, co je pod tím.
Proč dává smysl přirozený, komplexní přístup
Proto u nás dlouhodobě funguje spíš opačný směr: místo přidávání dalších a dalších jednotlivostí se vrátit ke konceptu, který je pro tělo přirozenější. Tedy dodat mu širší spektrum látek najednou, v kombinacích, které se v přírodě běžně vyskytují, a dělat to pravidelně, bez nárazů a bez tlaku.
V tom je mimochodem obrovský rozdíl mezi izolovanými syntetickými látkami a přirozeným mikronutričním koncentrátem, kde se potkává ovoce, zelenina, byliny, rostlinné oleje a další složky v přirozeném mixu. Ne proto, že by jedna látka byla „špatně“, ale protože pro tělo bývá snazší zpracovat něco, co připomíná opravdové jídlo, než chemicky izolovaný extrakt.
Co si z toho vzít, když jste unavení i přes vitamíny
Pokud jste v posledních týdnech brali vitamíny a stejně máte pocit, že jedete „na rezervu“, zkuste si místo dalšího nákupu položit pár jednoduchých otázek: dávám tělu živiny ve formě, kterou opravdu využije? Mám v tom systém, nebo to lepím nárazově? A nepřetlačuji náhodou únavu jen kofeinem a vůlí?
Únava totiž často není výzva k tomu přidat výkon. Je to zpráva, že tělo potřebuje stabilnější základ. A dobrá zpráva je, že se ten základ dá budovat i v běžném životě – bez extrémů, bez zázračných slibů, a bez pocitu, že musíte všechno změnit do pondělí.